Listopad 2015

The concept of a break up

11. listopadu 2015 v 10:12 | y
Že je můj blog opravdu snadno dohledatelný, i když o mně člověk má minimum informací, jsem věděla už docela dlouho. Nepovažovala jsem to za tak zásadní problém, abych v této věci podnikala nějaké kroky - jestliže mí přátelé neunesou pravdy, které jsem o sobě sama ochotná napsat, pak to pravděpodobně ani nejsou mí přátelé -, kromě toho o sobě lidem, které znám, lžu dost málokdy, protože si myslím, že se nemám za co stydět. Jediné, co jsem si nepřála, bylo, aby se sem dostal Matt, ale ten by si to stejně nemohl přečíst, takže cajk.
Problém to začal být ve chvíli, kdy jsem se rozhodla najít si zaměstnání. Nejsem si jistá, kolik zaměstnavatelů si gůglí uchazeče o pozice v jejich firmách, ale vím sama, že já bych to na jejich místě asi dělala, takže jsem se rozhodla docela zásadně zkontrolovat, co o sobě zveřejňuju a tak.
Další věc je ta, že se sem i přes můj výslovný zákaz dostal konečně i Michal Majer. "Žasnu, jak jsou naše dialogy jako z knížky," poskytl mi cenný feedback.
To je tím, že jsme oba bloggeři se smyslem pro drama.

Problém je hlavně v tom, že tenhle blog, i když byl v minulosti několikrát smazán a zase obnoven, existuje už celé roky. Přes nejhlubší zákoutí internetu k němu vedou linky z různých míst, a docela často jsou propojené i s mým jménem. Věděla jsem už dřív, že bude třeba to tady nadobro opustit, pokud chci opravdu psát upřímně o tom, co se mi děje, bude třeba se přesunout jinam, kde se budu vyhýbat klíčovým slovům jako asistentka poslance, burákové máslo a zklamání života.

Šichta v pátek v noci byla skvělá, v sobotu v noci příšerná. V neděli o půl sedmé jsem se dostala k Matthewovi domů, a zatímco on pročítal politické články, zprávy na twitteru a novinky ze světa boulderingu, já jsem spala v jeho extrémně pohodlné posteli. Pak jsme se odebrali na jeho narozeninový brunch. Bylo to fakt skvělý: fazolová polévka, indická placka s růžovým bramborovým salátem a čokoládová pěna s chilli, kterou už jsem nedokázala dojíst, tak jsem ji věnovala Matthewovi.
"You know, you snored so loudly today, I wanted to record you, but when I reached for the recorder, you stopped," řekl mi.
"Fuck you, pretty boy. I didn't snore. I'm a lady, you know."
"Just because you speak like a Downton Abbey character most of the time doesn't necessarily mean that you're a lady."
"Indeed not, good sir. Would you care for some more coffee?" nakrčila jsem nos a přisunula k němu zbytek svého Americana.
Rozesmál se. "God, you're gorgeous."
Dívala jsem se, jak je Matt skvělý, jak silná má předloktí, což je na mužích obecně moje nejoblíbenější část, jak mu sluší ta bílá košile, kterou jsem měla ještě před pár dny na sobě já, a bylo mi trochu do pláče.
"We need to break up," řekla jsem.
Shlédnul dolů a párkrát kývnul. "I know."
"I hoped you would be devastated!"
"I am! A little piece of me just died."
"You're terrible. Thanks for making it easier."
"That's nothing. My pleasure."
Nevěřícně jsem se na něj podívala, a pak jsme se zas zasmáli. Protože to bylo snažší než plakat.
"I seriously started to develop this emotional attachement to you," začala jsem s vysvětlováním, přestože to nebylo vůbec potřeba. "I don't usually have these problems in relationships, because I don't really care, but dating you and knowing that we have no future together... It's just frustrating. We could go on and pretend that you're not thirty six year old with a serious psychological condition - and yet, I'm even more messed up than you are."
"But you're messed up in a good way," řekl Matt, který je obecně zvyklý říkat pěkné věci, "you're extremely cute. Every man would be happy to be with you. I'm sorry you chose the only one in this world that can't give you what you want."
"I like you precisely because you're not like the others."
"Hey. I will always be your friend," řekl.
"Will you still do my laundry for me until I find an apartment with a washing machine?"
"Of course. I can do it even after you find it."
"And will you still go down on me, if I ask you to?"
"I'm not sure that you entirely understand the concept of a break up," řekl mi s nešťastným pohledem.
"God, I ruined your birthday brunch," uvědomila jsem si najednou.
"You didn't ruin it. You're the reason why we're even celebrating it."

Takže jsme se rozešli, a hned nato jsme šli do kina na hrozně depresivní a drsný film, Sicario. Přesně to jsem potřebovala vidět. Něco povzbudivého.
Pak jsme šli ještě na kafe a nakonec jsme se rozloučili, protože Matt šel na stěnu, a já už jsem opravdu potřebovala spát.

V pondělí měl Matt narozeniny doopravdy. I když mi zakázal je jakkoliv slavit, řekla jsem mu, že mu večer přivezu špinavé oblečení, aby mi ho vypral, protože už fakt nemám v čem chodit (což byla pravda. Nebýt Matta, musela bych si prát na kolejích, a to bych to radši všechno prala ručně v lavoru).
Je pravda, že kupovat Mattovi nějaké dárky by nemělo moc smysl. Kupuje si jeden typ všech denních potřeb: má zásobu asi deseti stejných sprchových gelů, kefírového mléka, burákového másla, plechovek s cizrnou, zubních kartáčků, potom má hromadu knih, věci na lezení, sadu inkoustových psacích per a to je všechno. Matthew, stejně jako Michal Majer, nesnáší věci. Oba říkají, že materiální majetek je dusí. Což je vlastně filosofie, pod kterou bych se klidně podepsala, i když ještě nejsem tak daleko jako oni.
Ale dostala jsem geniální nápad: koupila jsem kvalitní cheesecake (netroufla jsem si zkusit ho sama upéct, nikdy jsem ho nedělala), protože cheesecake je tak nějak na vrcholu Mattova hodnotového žebříčku někde mezi lezením a mnou, a ještě jsem mu koupila kefírové mléko v bio kvalitě, na které jsem nalepila velkou růžovou mašli. Když dal Matt prát moje věci a vrátil se z koupelny, čekala jsem na něj s dárkem a cheesecakem, ve kterém byly napíchané růžové hořící svíčky.
"Happy birthday, my dear boy."
And he was thrilled.

Teď se chvíli neuvidíme, protože si od něj potřebuju trochu odvyknout, než se přesune do kategorie mých dlouhodobě nejlepších přátel. Bude tak v dobré společnosti Šimona a kluka z právního. To jsou lidé, které nijak přehnaně často nevídám, ale jsem si jistá, že by pro mě byli ochotní zajet na Sibiř, kdybych se tam ocitla s problémy a bez dokladů, nebo tak něco.
"Matt, if I accidentaly appeared in Siberia and had problems, would you come and get me?"
"That depends on whether there would be any nearby rocks to climb."