Skleněný zvěřinec

20. února 2017 v 13:25 | y
Ochutnávání různých světových druhů vodky a poznávání jejich historie a základních atributů. Chození do Biooka a Světozoru téměř na cokoliv. Zauhlovací systémy, bagry, firemní účetnictví a ekonomika. Klasická a moderní světová literatura. Párová psychologie, feminismus, politika, moderní medicína. Ještě divadlo.

A muži, ale to se nedá moc otevřeně přiznávat.

Tenhle blog je skoro výhradně o mých mužích. Nedá se říct, že bych toho nějak litovala. Občas se pozastavím nad tím, že zatímco mí přátelé studují neuronální pochody na mikrobiologické úrovni, informační a programovací systémy nebo moderní evropské dějiny, já tohle dostávám zprostředkovaně od svých mužů, kteří jsou sice skvělí, jen na konci kurzu nedostanu zápočet, ale skvostnou večeři v některé z lepších pražských restaurací a (v lepším případě) několikanásobný orgasmus.

Čím dál víc přemýšlím nad tím, jestli jsem takhle spokojená. Na druhou stranu, ani toto není mé základní nastavení - je to prostě jen přirozená náplň času, kterého se po rozchodu s Jakubem uvolnilo větší množství. A já jsem ten čas zatím nijak neinvestovala, jen jsem se nechala zabavit tím, co zrovna bylo. Beru, co je. Jakub není. Harald byl. Daniel byl. Přicházejí a odcházejí a já se s některými vyspím a s některými ne a všechno je mi fuk.
Tohle celé mě strašně rozmazlilo. Prakticky jediné, co mě ve volném čase zaměstnává, je snaha o to se zabavit - za aktivní účasti mých ctitelů.

Harald mi jednou řekl, že mám strašně mužský přístup k sexu. Nevím, jestli tím tenkrát nemyslel spíš frekvenci, ale zřejmě je to pravda na mnoha rovinách. Navíc se to teď úplně vymklo kontrole - od dob, kdy jsem se opatrně nechávala svést, uplynulo dost času. Teď jsem to obvykle já, kdo to iniciuje.

Asi nemá smysl to rozebírat dál, nevím. Prostě snažím se dostat k tomu, abych si nějak před sebou obhájila rozhodnutí, ke kterému začínám inklinovat: že už stačilo a bylo by možná dobrý se zase začít chovat zodpovědně. Stesk po Jakubovi už není tak intenzivní, aby bolel. Nejsem nymfomanka, abych nedokázala žít bez sexu. A ani nejsem tak citově vyprahlá, abych brala sex čistě jako fyzickou aktivitu bez jakékoliv přidané hodnoty - ať už emocionální, nebo spirituální, chcete-li.

Zatím jsem se k tomu definitivnímu rozhodnutí ještě nedostala, ale spěji k němu mílovými kroky. Ani nevím, kde se to bere, ale přemýšlím asi takhle:
- když jste sexuálně frustrovaní, protože jste nikoho neměli třeba rok, je těžký rozeznat vaše motivace pro sblížení se s někým konkrétním. Pak někoho poznáte a o pár týdnů později se nacházíte ve vztahu, který pro vás kromě fyzického sblížení žádnou velkou hodnotu nemá.
- když se naopak ocitnete v situaci, kde skoro každý kolem vás je potenciální sexuální partner, a v množině lidí, se kterými se běžně vídáte, je relativně vysoké procento vašich milenců, ani pak se nedá moc dobře poznat, co vlastně chcete. Samozřejmě, že dokud vám tenhle systém vyhovuje, je všechno v pořádku (což byl třeba můj případ až dosud), ale pak se vystavujete nebezpečí, že se odnaučíte respektu k těm lidem. Každý bude snadno nahraditelný.

Ráda o sobě prohlašuju, že jsem cynik, a u rozhovorů vyzdvihuju svou pragmatickou povahu, ale pravda je taková, že stojím o to, co chce většina žen: poznat báječného muže, abych už nikdy nemusela sama skládat nábytek z Ikeje. (Nadsázka.)

Teď už si nemyslím, že někoho takového poznám, když se vyspím s deseti dalšími. Navíc jsem se definitivně rozhodla, že nezačnu brát hormonální antikoncepci, takže i z toho důvodu by bylo dobrý začít absitnovat.

Tohle je trochu smutný článek, protože je to symbolické rozloučení s jedním z mých nejvýraznějších povahových rysů. Ale jak doufám, je to jen na čas. Až se objeví někdo, kdo bude vypadat jako potenciální otec Olgy, Freji a Kryštofa, rozsápu ho. (Metafora.)

A teď přichází zábavnější část. Protože se dobrovolně vzdávám svého nejmilejšího koníčku, je čas najít si jiný. Rozhodla jsem se, že začnu chodit na Krav Maga. Krav Maga je sebeobranný systém vyvinutý Izraelskými obrannými silami pro boj zblízka. Cituji českou wikipedii: "Krav Maga není sport, ale příprava na boj zblízka na život a na smrt."
Je-li to dobré pro Izraelce, je to jistě dobré i pro mne. Taky si dokážu představit, že jedině tak brutální činnost bude schopná mi nějak kompenzovat tu sexuální frustraci, se kterou je s ohledem na mé rozhodnutí třeba počítat.
Ze stejného důvodu taky budu muset začít běhat. Tři, čtyři kilometry každý den. Když to půjde, tak to budu dělat předtím, než budu chodit do práce. Pamatuju si, že minulý rok jsem na tenhle návyk skoro měla náběh. To by bylo super.

Dneska mě Harald pozval na pozdní oběd. Dlužíme si nějaké odpovědi, přece jenom jsme se vídali dva měsíce a pak to skončilo zničehonic. Předpokládám, že to dopadne tak, že se shodneme na tom, že budeme přátelé, a pak už se nikdy neuvidíme. Mám z toho dobrý pocit. Miluju nové začátky, jsou tak vzrušující.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.