Sorry not sorry

17. února 2017 v 18:55 | y
Dnes ráno jsme se s Haraldem domluvili, že už se nikdy neuvidíme.
Samozřejmě, že je mi to trochu líto. Ale ještě horší než bejt blbě zamilovaná do technického ředitele je bejt blbě zamilovaná do technického ředitele a do Haralda. Zatímco já jsem začala ztrácet půdu pod nohama, což je pro mě přirozený jev, když se začnu s někým vídat, Harald to takhle asi necítil.
Je to divný. Řekl mi, že jsem nejlepší milenka, co kdy měl. Jeho oblíbená catch phrase byla Už jsem ti dneska řekl, že jsi skvělá? Taky se smál spoustě věcí, který jsem říkala a pořád dokola mi skládal komplimenty. Zval mě na luxusní večeře nebo mi sám vařil, ale včera jsme měli divnou opileckou konverzaci podobnou té minulé, akorát s tím rozdílem, že mi řekl, že se do mě necítí být zamilovaný.
Vykládám si to asi jen tak, že se všemi těmi aktivitami snažil sám sebe přesvědčit, že jsem ta pravá, ale necítil to tak. Nevím, no.
"Už se nikdy neuvidíme," řekla jsem mu po sedmi hodinách spánku, když jsme se oba spontánně probudili u něj doma. Měla jsem na sobě sexy prádlo a rozmazaný make-up z předešlého večera.
"Jestli to tak chceš," řekl.
Je to škoda, ale přišlo to právě včas, protože jsem začala podléhat jeho humoru, nenápadným něžnostem a tomu sotva znatelnému ráčkování, kterým vzdáleně připomínal V. Havla.
Na druhou stranu, já do něj taky nebyla zamilovaná a ani není moc pravděpodobné, že bych byla citově dostupná pro monogamní vztah, takže zas taková ztráta to není.
Jen se teď bude strašně blbě vracet ten strakatý svetr a kniha, co mi půjčil. (Muhehe.)

To je fuk, chlapi jsou všude a většina z nich je strašně super. Vůbec nechápu ženský, které tvrdí, že všichni chlapi jsou stejní a na hovno. Podle mě to mnohem spíš vypovídá o těch ženách, které to říkají. Ale zase je hrozně jednoduché randit, když je vám 22 a jste roztomilá mladá žena a nemáte vůbec žádný závazky.

Jakub byl skoro celej týden na služebce v Ázerbajdžánu. Mám ho fakt moc ráda, to už se nedá nijak odpárat a já bych ani nechtěla. Je strašně příjemné si někoho takhle oblíbit, měli byste to taky zkusit. Většina hořkosti je pryč - od té mi pomohl právě Harald - a teď už si jen užívám Jakubovu existenci.

Cau, potrebovala bych vedet jmena tech dodavatelu, co mam zaplatit prednostne. A

Ajo, zavolej prosim pana Vagnera, ten ti to rekne presne. J

Ok, diky za rychlou reakci, jsi bajecny! A

Lezim v blate pod bagrem, ale Tobe odpovim:) J

Projevy nenápadného, samozřejmého citu. Nemusíme o tom vůbec mluvit, ani bychom neměli. Ale víme to oba.

Můj další objev je Daniel, čtyřicetiletý muž se zajímavou kariérou v zajímavém oboru. Nevím, jak to bude, ale teď, když nemusím mít výčitky pramenící s mým nevyrovnaným přístupem k polygamii, mě začal celkem zajímat. Na třetím rande jsme byli v luxusní restauraci, kde mi udělal soukromou přednášku o Chianti Classico doplněnou zajímavou přednáškou. Když vínu rozumíte, je mnohem zábavnější ho pít. Naposledy mě vzal na výlet a nechal mě řídit super BMW, což bylo s ohledem na mé řidičské schopnosti trochu riskantní, ale fakt jsem si to užila. Pak jsem se pozvala do jeho holešovického bytu.
"Proč jsi zatím nic nezkusil?" zeptala jsem se po dvou hodinách ničeho. "Nelíbím se ti?"
"Jako svléct tě?" rozesmál se. "Přijde mi, že to zatím moc nechceš."
Uznale jsem pokývala hlavou. Instantní nárůst sympatie.
Pak mě odvezl domů.

Bude těžký najít za Haralda adekvátní náhradu s ohledem na mou zvýšenou intenzitu specifických fyzických potřeb. Nedokážu si nijak vysvětlit, čím to je, ale každopádně jsem teď v tomto smyslu naprosto neunavitelná. A neřeší se to tak snadno, jak to vypadá. Mít na to v jednom časovém úseku víc lidí mi přijde trochu nevkusné. Taky bych teď v rámci studia klidně zkusila ženy, ale vůbec nevím, jak se to dělá. Asi na to ještě nemám.

Každopádně v tomhle experimentálním období vůbec nemá cenu nad někým příliš truchlit.

Teď mě napadlo, jak strašně absurdní jsou tragické rozchody. Takže vy prostě máte někoho rádi, chodíte s ním ven a smějete se tomu, co říká, spíte s ním a on vám dělá ráno na snídani tři vejce do skla a pak už s ním nechodíte ven, nespíte s ním a tři vejce do skla si můžete dát na brunchi v Mama Coffee a z nějakého důvodu je tahle věc důvodem pro několikaměsíční deprese?
Wtf?
Jako ok, tak jste si prostě mysleli, že s ním budete mít tři děti se jmény Olga, Freja a Kryštof a on je bude učit kreslit bagry voskovkama a děcka budou umět trojčlenku už v pěti letech, protože po tatínkovi zdědí IQ 167.
Tyvole běžte s tím do prdele!

Oh, plete se mi Harald s Jakubem.
Na večeři ve Spices jsem zmínila Haraldův názor na film A Single man. Ukázalo se, že Harald ten film vůbec neviděl a musela jsem se o tom bavit s někým jiným. Pravděpodobně to byl Daniel.
Au.
No, to teď už taky nemusíme řešit.

"Takže ve vás se trochu bije tahleta potřeba bejt někým chráněná, ať už se to projevuje vaší zálibou ve starších mužích, dejme tomu zajištěných, nebo tím, že potřebujete patřit do takového ekonomicko-mocenského uskupení, jakým je pro vás Skae, s nutkáním bejt taky femme fatale a něco ovlivňovat, mít nad věcmi kontrolu..."
"To se teď ptáte, nebo je to oznamovací věta?"
"To teď říkám."
"Jo, no. Já nevim, z čeho mám strach. Racionálně vím, že je o mě fakt dobře postaráno, na finance si nestěžuju, mám ráda svou práci, mám celkem úspěch u chlapů... Ale přesto mám pořád z něčeho strach. Ale to je typické pro mou generaci, ne? Jaké s tím máte zkušenosti?"
"Dá se říct, že všichni lidé, co tu dneska před váma byli, mají z něčeho strach. A někteří z nich jsou vaše generace."
"No, tak to vidíte. Kdybychom pořád neměli z něčeho strach, tak by nikdo nepotřeboval psychologa a vy byste neměl z čeho žít."
"No, dejme tomu."
"My se tady pořád dokola bavíme jen o mých chlapech a přitom musím vyřešit mnohem zásadnější problém - čím budu."
"Ale vy to máte dost propojené, ne? Minule jste mluvila o tom, že kdybyste byla Anna Karenina, tak by nebylo o čem psát, protože vy byste s tím, co byste měla, byla šťastná."
"To bych byla. Anna Karenina byla hrozná káča."
"Ona neměla tolik zkušeností, co máte vy teď."
"To je jasný, ale taky je mohla nabrat někde jinde."

Dneska půjdu spát v devět a bude to super.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.