Hard mode: on

28. července 2017 v 20:10 | y
V rámci programu Extrémní snížení nákladů na minimum za účelem úspory na platbu školného jsem musela přerušit spolupráci se svým terapeutem. Proto se vracím k tomuto blogu. Vlastně ve všech aspektech svého života se teď snažím o maximální úsporu nákladů, takže místo meníček za 169,- s černým pivem a dezertem se teď musím naučit vařit si sama a levně a myslet dopředu a připravovat si do práce tyhlety chudinské krabičky (a přitom neumím nic jiného než snadné těstoviny nebo rizoto), oblečení budu nakupovat v Tescu a když budu mít chuť podívat se na film v multikině, budu k němu muset najít vhodnou alternativu na Netflixu, nebo se nechat pozvat ctitelem.

To jsem prostě já. Mohla jsem mít školu jako svou jedinnou povinnost a fasovat peníze od rodičů, ale to já ne, já musím všechno sama, takže teď se budu sama živit a sama si platit školné. Je to skvělý.

Potřebuju zase začít psát. První odstavec tohohle článku šel snadno, u druhýho jsme všichni poznali, že to ze mě lezlo jak z chlupaté deky, ale teď mi kurzor naprázdno bliká už asi dvanáct minut. Musím něco zveřejnit, i kdyby to byla úplná píčovina, protože nechci přestat psát úplně.
Když jsem byla v Norsku a potom pracovala ve Sněmovně, byly z toho myslím super články. To už nikdo jistě nezjistíme, protože zmizely v hlubinách času, ale minimálně měly nějaký obsah a občas byly skoro vtipné. Články, které by vznikly z mého prvního roku ve Skae, by byly podobně vtipné, ale nemohla jsem riskovat, že by na ně někdo přišel.

"Adél, je pravda, že píšete na internet povídky inspirované naší firmou a chudáka Mílu přezdíváte pan Strup?"
Zblednu a vzhlédnu od klávesnice. Pan Stránský přemáhá smích. "A proč se jmenuju pan Stránský?"
"Kdo ještě to ví?" ucedím bezkrevnými rty.
"Musíte si ten notebook vždycky sklapnout, když jdete k paní Loč- nebo mám snad říct, paní Kočičkové, haha - na polední teambuilding s Aperolem," dá mi přátelskou radu. "Když už to teda musíte psát v pracovní době."
Mám na krajíčku.
"Nic si z toho nedělejte," pokračuje pan Stránský, "mně to přijde celkem dobrý. Třeba ta část o tom školení - Velký den pana Strupa," směje se a jde k počítači. Polije mě ledový pot, když si uvědomím, že mu stačí dva kliky, aby se na ten článek dostal. Pan Stránský ignoruje, že přecházím do mdlob, a jako z dálky slyším slova, která sice dobře znám, ale nikdy jsem nečekala, že je uslyším v interpretaci svého přímého nadřízeného:

"Nemocnice na kraji města měla doktora Vlacha, náš kancl má pana Strupa. Zatímco pan Strup žije s přesvědčením, že zastává odbornou, vysoce kvalifikovanou a pro firmu nesmírně klíčovou pozici, všichni ostatní kolem dobře vědí, že jeho práce spočívá v tom, že uměle vytváří problémy, které pak za nucené spolupráce všech svých kolegů složitě řeší. - Ale notak, Adél, finanční kontrolor není zas tak zbytečná pozice. Kdo by nám pak tady dělal sestavy?"

Ták jo, já myslím, že pro dnešek dobrý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.