Srpen 2017

Titulek článku nesmí být prázdný

30. srpna 2017 v 18:06 | y
Nechápu, jak teď může bejt tak těžký psát články. Jako není to vyloženě tím, že by se nic nedělo - dřív přece nebyl problém si něco domyslet, aby příběh obsahoval i pointu -, ale vždycky něco napíšu a pak smažu, protože si připadám trapná, že to vůbec píšu.
Pan inženýr Stránský má celý tento týden dovolenou. Pro mě to znamená jediné: nemusím už ani předstírat práci. Zkušenej matador jako já totiž ví, že je velký rozdíl mezi tím, když si čtete Respekt položenej na klávesnici, a tím, když si ten samý článek otevřete na respekt.cz. V prvním případě totiž riskujete pojeb od nadřízeného a přidání pracovních úkolů, zatímco v druhém případě vypadáte jen jako někdo v opravdu hlubokém zaujetí nad souborem nějakých dat v účetním systému.

Rozhodla jsem se tedy pro investici do předplatného, kterou hodlám realizovat příští měsíc. Tento měsíc jsem všechny své "volné prostředky" hned na začátku měsíce investovala do biokosmetiky z Apotéky Havlík. Miluju tam úplně všechno. Chtěla bych tam pracovat, nebo vlastně teda bydlet, nebo... Prostě bych se chtěla stát Havlíkem. Zběsile kupuju jejich výrobky. Rozhodla jsem se, že do konce roku nahradím všechnu svou drogerii přírodními produkty. Na to, že tuhle péči bez škodlivé chemie věnuju svým vlasům už skoro půl roku, na pleť se ještě paradoxně nedostalo.

S péčí o tělo přichází i taková pozvolná, plíživá láska k sobě samé, což je vlastně to jediné, co jako ženy potřebujeme. Kdybychom se všechny měly rády - ne nutně navzájem, ale především samy sebe, - okamžitě by začaly mizet i naše problémy. Už nekouřím skoro měsíc a vůbec mi to nechybí, čemuž skoro nemůžu uvěřit. Alkohol piju stále ve standardním množství - kdykoliv během dne a někdy po večerech nárazově ve velkém množství. Umět si namíchat vlastní medicínu je základ!

Čtu Kočky jsou vrženy od Jakuba Horáka jako jedna z prvních, protože jsem ho podpořila na hithitu a do prodeje to šlo až někdy teď. Pak bude čas konečně dočíst Tigridova Průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu, abych to vyvážila něčím intelektuálním. Pak bude čas na Zimbardovu analýzu krize mužství, protože když už se žena jako já rozhodne studovat muže, vyplatí se jít na to vědecky.

Příští týden mám zápis a pak jdu do školy. Ach jo! Pokus č. 4.

Kéž bych dokázala zhubnout, třeba pět kilo nebo tak něco.

V případě dotazů mne neváhejte kontaktovat.

S pozdravem,

SKAE, a.s.
Adél

Otázky a odpovědi k mateřství

15. srpna 2017 v 20:09 | y
Když se dva lidé rozejdou, vzniknou no-go zóny pro oba ze zúčastněných.

"Tímto potvrzuji rozchod mezi zde přítomnou Adél Schwarzovou a zde přítomným Haraldem Haraldsonem, a činím nesporným, že no-go zóny pro zde přítomnou Adél Schwarzovou jsou tyto: Mama Coffee na Vodičkově, okruh sta metrů kolem domu s bytem ve vlastnicví rodičů Haralda Haraldsona a restaurace Mlýnec, kam jste spolu chtěli jít na romantický brunch, ale už jste to nestihli. No-go zóny pro zde přítomného Haralda Haraldsona jsou tyto: bezprostřední okolí paláce Fénix, holešovické kino Biooko ve večerních hodinách a zahrádka Vyšehradského kandelábru. Obě strany stvrdí tuto dohodu nevraživým pohledem a podáním ruky doprovázeným pochybnostmi nad tím, zda činí dobře."

Dnes jsem poprvé porušila pravidlo o no-go zónách. Samozřejmě jsem trochu doufala, že se objeví, i když jsem na to rozhodně nebyla připravená: mám teď akné po celém obličeji, nebylo to horší ani na střední škole. Nevím, čím to je. Přestala jsem kouřit a jím zdravěji než kdykoli dřív.

U vedlejšího stolu sedí žena s dlouhými na blond obarvenými vlasy a muž v modré košili, oba ve středních letech. Měli sendvič a sklenici růžového vína. Druhou sklenku růžového mám i já. Oba mají na stolku před sebou telefon, shodou okolností mají oba blackberry. Žena je zřejmě manažerkou nějaké společnosti, útratu přesto platí muž a dá si záležet, aby zaplatil tou nejhodnotnější bankovkou, kterou má v peněžence. Je to dvoutisícovka.

Předminulý týden jsem strávila středu a pátek zajímavou činností: vytahováním věcí ze sáčku a opětovným balením těchto věcí a jejich ukládáním do krabice. Dělala jsem to dohromady tak šestnáct hodin a nedostanu za to ani šestnáct set, ale pořád je to lepší, než nedělat nic.
Bylo to na kraji Prahy ve skladu s náhradními díly. Práce je to jednoduchá a nudná, ale rozhodně mnohem lepší než v obchodě s oblečením: nemusíte se vztekat nad lidmi, kteří nechávají vyzkoušené oblečení ležet zmuchlané v kabinkách na zemi, ale především na vás nikdo nemluví, není-li to nezbytně nutné. Byl by to skoro skvělý džob, kdyby jen vyžadoval trochu víc kreativity a nabízel o trochu lepší plat.
Každopádně ve čtvrtek se stala zajímavá věc: ve čtvrt na sedm jsem odcházela z práce, když tu míjel mou kancelář pan doktor Starý. Pan doktor Starý je advokát, muž zhruba padesátiletý, který má vilu na Ořechovce a dceru v mém věku.
"Rád vás vidím," řekl ve dveřích. "Jak se máte? Dlouho jsem vás neviděl."
Pan doktor Starý je do mě už asi půl roku hluboce zamilovaný.
"Daří se mi," přijala jsem nabízenou ruku, "ráda vás vidím."
"Byl jsem domluvený s panem Škárou, že přijde, ale právě mi napsal, že nedorazí."
"To je mi líto, musíte být zklamaný."
"Nešla byste se mnou na pivo alespoň vy?"
Na okamžik jsem zaváhala. "No proč ne! Ale jen na jedno, musím zítra brzy vstávat."
"Samozřejmě, jedno pivo."

Domů jsem se dostala ve dvě ráno.
Nechápu, proč jsem dávala tolik peněz za terapie, když evidentně existuje mnohem elegantnější způsob, jak rozebrat svůj niterný kontrapunkt. Navíc nehrozilo, že bych musela řešit něco nepříjemného, protože pan dr. Starý si nesmírně váží Jakuba. Pracují spolu minimálně jednou týdně několik hodin.
"Víte, co jste si vybrala, není jednoduchá cesta, ale cesta k úspěchu vede přes porozumění těchto vnitřních procesů, kterými se řídí každá rodina. Existuje způsob, jak na to nazírat - princip je v respektování prvenství první ženy, prvního dítěte, druhého dítěte... Není to lepší nebo horší, je to prostě jiné."
"To je úžasné, jak tomu rozumíte."
"No, jsem přece jen i rozvodový právník."

Nechtěla jsem zase tolik pít, ale co se dá dělat, pan doktor do mě pořád ládoval další a další Jacky (i když jsme původně šli na pivo, měla jsem sedm panáků).

Druhý den jsem tedy šla pracovat a o víkendu už si nepamatuju, co se dělo.

"Krásný dobrý den přeji, omlouvám se ale jste jediná spojka, která komunikuje. Mohu se vás ještě jednou prosím zeptat, jak postupuje výběrové řízení na pozici řidiče generálního ředitele? Dostal se můj životopis k panu řediteli? Předem Vám moc děkuji za odpověď a přeji krásný dobrý den."

"Dobrý den. Omlouvám se, ale píšete již potřetí. Bohužel nejsem kompetentní k poskytování žádných dalších informací. Pokud si myslíte, že vám to při výběrovém řízení pomůže, napište prosím e-mail na havelka@skae.cz. S pozdravem, Adél Schwarz."

"Ještě jednou dobrý den, a děkuji!! Přesně to jsem potřeboval."

Něco mi říká, že se pan Jaroslav nestane naším příštím řidičem, ale možná se pletu.

Každopádně tohle je moje třetí růžové víno a už jsem sem napsala všechno, co jsem potřebovala. Skoro.

"Hi Adele, I came across your profile and was curious whether you're still looking for the position in the care taking field. But considering the dates of your ability, I guess your profile is no longer up to date. Regards, Katja."
"..."
"Hi Adela, I sent you a message two weeks ago but did not get any reply back from you. Was a bit surprised I did not get any reply back. Eventhough you may not be interested in the position then just let that know. Okay? Regard, Katja."

Trpělivě čekám, kam až to povede.