Prosinec 2017

Zlaté časy

10. prosince 2017 v 19:24 | y
Byl tu Matthew a mám nyní relativně melancholickou náladu; to bude způsobeno reunií dvou starých přátel, kteří spolu nesdíleli vždy jen intelektuální a filosofický étos, nýbrž kdysi dávno i bakteriální informaci, což je ovšem měřítko, které mě víceméně spojuje se všemi mými přáteli, když bereme v úvahu muže a jednu ženu.

Jediným mužem, se kterým jsem v současné době romanticky propojena, zůstává Jakub. Není snadný o tom klukovi psát, na rozdíl od všech ostatních borců, se kterými jsem spala. Dostali jsme se až do fáze, kdy je naprosto bezpečné a jedině výstižné nazvat nás stabilním párem - máme spolu byt - a od chvíle, kdy sdílíme místo k životu, se i náš vztah stal mnohem jistějším. Spíme spolu, vstáváme spolu, snídáme spolu, jdeme spolu do práce, pracujeme spolu, večeříme spolu a spíme spolu. Myslím, že jsem to já, kdo je nejvíc překvapen faktem, že to takhle funguje. A rozhodně se ani nedá říct, že bych byla jeho společností přesycená. Máme oba tolik práce, že se během dne ani moc nevidíme. Navíc je často pracovně pryč, každý druhý víkend a každou středu tráví se svým synkem, takže když už spolu trávíme večer, jsme za to vděční.

Je na mě strašně hodnej. Ráno vstane a udělá mi čaj, teprve potom mě vzbudí, chvíli se na mě zlobí, když jsem jen taktak připravená k odchodu, abychom to stihli na devátou, trochu si myslím, že mi k Vánocům koupí ten psycho drahý kabát z Pietro Filipi, i když jsem mu výslovně řekla, ať to nedělá. Jakub nemá pocit, že je ryzí rolí ženy doma uklízet, takže když tady máme bordel, vina se dělí mezi nás oba. Po nějakém čase souhlasí s jakoukoliv píčovinou, se kterou přijdu: že si pořídíme nahatou kočku, že pojedeme o prázdninách na Sibiř, že oba konvertujeme k judaismu, že začneme chodit na kurzy arabštiny. Když jsem dělala štrúdl, který se na několika místech docela nehezkým způsobem rozpadl tak, že vypadal jako po zásahu atomové pumy (a to doslova - měl na sobě takové hnsuné díry), Jakub ho stejně snědl a řekl, že se mu líbí, jak překypuje těmi jablky a ořechy.

Kromě toho se mi daří i v práci. Není to až tak moc způsobeno mými schopnostmi, jako zoufalou neschopností mého kolegy, který má sice v popisu práce mnohem kvalifikovanější činnosti, ale který je zároveň absolutně nezvládá. V poměru k němu působím mnohem kompetentněji, než by bylo fér mi přisuzovat, ale tato optika vyústila v neuvážený přesun pracovních povinností k mému stolu (pouhé) finanční referentky. Sice to vypadá, že to s sebou ponese i jisté mzdové úpravy, ale kromě toho to bude způsobovat i celkem citelný nápor na mou schopnost time-managementu.

V souvislosti s tímto, ale i ve světle nových, celkem šokujících odhalení o stavu mé kolegyně Zuzany, jsme začali intenzivně hledat novou asistentku. Kdybyste někdo chtěli robit ve Skae, řekněte. Už to docela hoří, ale překvapivě jsem to byla já, kdo musel zburcovat celé vedení.

"Jako jestli si myslíte, že je reálné, že budu dělat práci pana Strupa, Zuzany a zároveň svoji, tak na to rychle zapomeňte," řekla jsem předsedovi a členu představnestva, když jsme se takhle ve třech sešli na finančním. "Jako jasně, spoléháme na to, že na to máme čtyři měsíce, ale kurva nemáme. Zaprvé tahle situace může nastat už mnohem dřív, než si myslíte, a tohle neodhadneme, zadruhé už jenom takový školení asistentky zabere nejméň dva měsíce - a zatřetí, už teď, když jsme tady se Zuzanou ve dvou, tak máme prostě podstav. Dřív jsme tu byly čtyři, teď jsme tu dvě."

Pan Stránský ani mladý pan Lasička chvíli nic neříkali, takže jsem využila příležitosti.

"A ani já už tu nemůžu bejt jako dřív do noci. Chodím do školy. Normálně teď trávím v práci osm hodin denně. Chápu, že pro vás to asi není tak zásadní věc, jako vyhrát ten tendr na bagry, ale přesto je to prostě celkem průser. Já tady prostě nebudu vařit kafe už."

"No dobře, Adél, najděte asistentku, a my ji přijmeme."
"Jo, najdi ji, Adélo," pravil mladý Lasička.
"Může jí být přes třicet?" zeptala jsem se.
"Pro mě za mě," řekl mladý Lasička, který až dosud nepřijal asistentku starší pětadvaceti let.
"Dobře," řekla jsem s nadějí v hlase, "tyhle holky nám poslaly tenhle týden životopisy."

Ale řeknu vám, že žádná prdel to není. Na specialistu HR se normálně studuje. Zaměstnanců je nedostatek. Nevím, na co se těch lidí ptát, takže se obvykle ptám, kdyby se měli přirovnat k nějaké postavě z Game of Thrones, jaká by to byla - a proč.

"No tak asi Arya..."
"A můžete to nějak zdůvodnit?"
Zuzana po mě vrhne nepříčetný pohled.
"Jako... že je taková silná a tak..."
"Takže vy také často měníte osobnost, abyste dosáhla svých cílů?"

...

Nechtěli byste někdo robit ve Skae?